Co ksakru chce? přemítal Bezprizorný a zamračil se.
„A vy jste souhlasil se svým společníkem?” vyzvídal neznámý a obrátil se vpravo k básníkovi. „Jsem pro všema desíti!” přisvědčil Bezprizorný. Rád se vyjadřoval originálně a přitom obrazně. „Neuvěřitelné!” zvolal nezvaný společník, bůhvíproč se kradl rozhlédl kolem a pakpokračoval přidušeně: „Promiňte, že se vtírám do vaší společnosti, ale pokud jsem dobře rozuměl, vy dokonce nevěříte ani v Boha?” Zatvářil se polekaně a dodal: „Přísahám, nikomu to neprozradím!” „Správně, nevěříme,” přikývl Berlioza pousmál se nelíčenému zděšení cizího turisty, „ale o tom můžeme mluvit naprosto svobodně.” Neznámý se zvrátil na opěradlo lavičky a zeptal se, vlastně spíš zvědavě vypískl: „Vy jste ateisti?”
„Ano, jsme ateisti,” přisvědčil s úsměvem Berlioza Bezprizorný si vztekle pomyslel: Ten se na náspřilepil, panákjeden! „To je báječné!” vykřikl podivný cizinec, vrtěl hlavou a střídavě si je prohlížel. „Vnaší zemi ateismus nikoho nepřekvapuje,” vysvětloval s diplomatickou zdvořilostí Berlioz. „Většina našeho obyvatelstva dávno uvědoměle přestala věřit báchorkám o Bohu.” Neznámý provedl nečekaný kousek: vstal a stiskl překvapenému redaktorovi ruku se slovy: „Dovolte, abych vám z celého srdce poděkoval!”
„Za co mu děkujete?” zeptal se Bezprizorný a zamrkal.
„Za velmi důležitou informaci, která mě jako turistu neobyčejně zajímá,” vysvětloval podivínský cizinec a významně vztyčil ukazovák.
Комментарии к книге «Mistr a Markétka», Michail Afanasjevič Bulgakov
Всего 0 комментариев