«Zmijí mléko»

2152


1 страница из 47
читать на одной стр.
Настроики
A

Фон текста:

  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Аа

    Roboto

  • Аа

    Garamond

  • Аа

    Fira Sans

  • Аа

    Times

стр.
Michail Uspenskij Zmijí mléko

Originální název: Zmeinoje moloko (1996)

Ikarie překlad: Jiří Štěpánek

Ikarie 2000/07

Kapitola první

Zvedám hlavu a dívám se, kam ten starý mamlas v brýlích ukazuje. A tam — otcové drakobijci — na struně vyrvané z klavíru visí Bojový Kocour v plné polní. Jazyk má vypláznutý až skoro do pasu a oči mu už vyžraly mouchy. Neznal jsem ho, samozřejmě, protože byl z prvního ročníku. Když ho na naši Školu přijímali, už jsem bojoval v ústí Arichady. Jak je možné, že si někdo tady, přímo v hlavním městě, dovolil vztáhnout ruku na Bojového Kocoura?

„Vidíte sám, mladíku, lidé jsou v poslední době jako zvířata. Loví vojáky a ustanovují samosoudy. Raději si místo té uniformy vezměte na sebe něco jiného. Nebo si přes ni alespoń přehoďte nějaký kabát.“

„Ani náhodou, doktore,“ říkám. „Uniformu ze mě můžou stáhnout jen po mé smrti. Humanisti mizerní, demokrati… Vláda národní důvěry… Kocourka zabili a teď se z toho radují.“

„Tak začněte vykládat ty krabice,“ pospíchá najednou můj doktor.

„Hned, hned, doktore. Nehońte mě tolik,“ říkám. „Když budu spěchat, tak bych mohl něco rozbít.“

Šoféřisko zaslechlo, jak se dohadujeme, a vylézá z kabiny. S ním se nedá diskutovat, to bych se mohl rovnou prát s Kornějovým robotem Drambou. Člověk může být stokrát Bojovým Kocourem, dokonce i samotným drakem Gugu, ale ten chlap má prostě sílu jako tank.

„Počkejte přece chvilku,“ říkám smířlivě. „Copak nejste lidé?“

Vytahuji nůž, otvírám ho, jednou rukou se opřu o sloupek před vchodem, druhou přeřežu strunu a chytám oběšeného Kocourka. Při tom jsem mu ještě ke všemu zapíchl nůž do boku. Promiń, bratře-hrdino.

Odnesl jsem ho na květinový záhon. Byl těžký, jako všechny mrtvoly. Ale tam na Zemi, u Korněje, jsem hodně zesílil. Ani vévodský synek neměl na stole taková jídla, jaká jsem tam jedl. Ale proč na to vzpomínat u nebožtíka?

Nosili jsme ty krabice. Potom jsem si v nemocnici půjčil lopatu, abych mohl toho chudáka pochovat. Země byla měkká. Kolik takové hlíny jsem během války překopal! Byla by to nejspíš hromada vyšší než nemocnice.

Už jsem v téhle nemocnici byl. Léčili mě tu z úplavice. Z takové, že když doběhneš na záchod, celou stěnu ohodíš.

Комментарии к книге «Zmijí mléko», Михаил Глебович Успенский

Всего 0 комментариев

Комментариев к этой книге пока нет, будьте первым!

РЕКОМЕНДУЕМ К ПРОЧТЕНИЮ

Популярные и начинающие авторы, крупнейшие и нишевые издательства