«Friday»

1319

Описание

Po brilantních Vládcích loutek vydalo nakladatelství AG Kult další knihu Roberta Heinleina s názvem Friday. Proti vládcům chybí silná vůdčí myšlenka či symbol. Příběh o boji špionážních a teroristických center je, dá se říci, dokonce chatrný. Přesto kniha není horší než předchozí, to jest, představuje v žánru sci-fi absolutní špičku a přesahuje jej. Hlavní zásluhu má na tom Heinleinův styl. Technika vyprávění ne nepodobná stylu Hammeta či Chandlera je samozřejmostí. V textu je však víc ironie, ba přímých karikatur současných amerických institucí. Svět budoucnosti, v němž se pohybuje hrdinka Friday, umělá žena, se velmi liší od světů, které projektuje většina autorů fantastiky. Není lepší než současný, ale ani horší. Je stejný. Rivalita států a špionážních centrál, málo schopný ouřad, každodenní boj o peníze a vposledku o život. Avšak Friday není v prvním plánu ani o tomto světě. Je o silné nesentimentální individualitě, která s nepřekonatelnou energií vítězí nad překážkami. Tvrdá v tvrdém světě, naprosto, a přitom citlivá ryze pozitivním způsobem. Individualita tvořící svůj život s hravou radostí, neporazitelná ve své podstatě, ačkoli prochází pekelnými zážitky. Nietzsche by zajásal, kdyby viděl, s jakou grácií Heinlein ztvárnil jeho ideál.



1 страница из 319
читать на одной стр.
Настроики
A

Фон текста:

  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Аа

    Roboto

  • Аа

    Garamond

  • Аа

    Fira Sans

  • Аа

    Times

стр.
Robert Heinlein Friday I

Jen co jsem vyšla z kabiny Beanstalku v Keni, pověsil se mi na paty. Sledoval mě dveřmi vedoucími k přepážce s nápisem „Celnice, Zdravotní a veterinární kontrola, Přistěhovalectví.“ Když se za ním dveře zasunuly, zabila jsem ho.

Nerada jsem cestovala Beanstalkem. Tuhle nechuť jsem si vypěstovala dokonce už před tím, než došlo k neštěstí na stanici v Quitu. Lano, které visí z nebe a nic ho nedrží, zapáchá až moc kouzly. Fakt je, že na L-5 se dá dostat i jinak, jenže je to příliš pomalé a taky dost drahé; s mými pokyny a peněženkou jsem si to nemohla dovolit.

Proto jsem taky byla pěkně nabroušená, ještě než jsem na Stacionární přestoupila z raketoplánu na Beanstalk…, ale zatraceně, bejt nabroušenej ještě není důvod k zabití. Chtěla jsem se toho chlapa jenom na pár hodin zbavit.

Jenže podvědomí má svou vlastní logiku. Zachytila jsem ho dřív, než se sesunul na podlahu a rychle ho vlekla směrem k řadě pancéřových celních schránek. Musela jsem přitom dost spěchat, aby nezakrvácel podlahu. Přitlačila jsem mu palec na zámek schránky, sebrala mu cestovní brašnu a nacpala ho dovnitř. Z brašny jsem si vzala průkazy, peníze v hotovosti a úvěrovou kartu Diners Clubu, kterou jsem hned zasunula do otvoru ve schránce. Pak jsem brašnu hodila dovnitř k mrtvole a zabouchla pancéřové dveře. Zámek s klapnutím zapadl a já spěchala pryč.

Za mými zády se u stropu vznášelo Oko Veřejného Dozoru. Ne, že bych se kvůli tomu musela vzrušovat. V devíti případech z deseti Oko křižuje náhodně, bez monitorování, a jeho dvanáctihodinovou smyčku si před vymazáním nemusí nikdo prohlédnout. Podesáté může důstojnice pořádkových sil monitorovat pozorně nebo se taky může drbat a myslet na to, co dělala minulou noc.

Takže jsem si ho nevšímala a pořád si to mířila rovnou k východu na konci chodby. To odporné Oko by se na mne určitě zaměřilo, protože jsem tady v chodbě byla jediná hmota vyzařující sedmatřicet stupňů Celsia. Jenže ještě než se ke mně otočilo, ztratilo nejmíň tři vteřiny tím, že snímalo skříňku.

Комментарии к книге «Friday», Роберт Хайнлайн

Всего 0 комментариев

Комментариев к этой книге пока нет, будьте первым!

РЕКОМЕНДУЕМ К ПРОЧТЕНИЮ

Популярные и начинающие авторы, крупнейшие и нишевые издательства