«Hořící most»

Tato je pro Katy.

Halt a Will sledovali stopu wargalů už tři dny. Čtyři velké medvědovité nestvůry, pěšáci vzbouřeného velitele Morgaratha, byly spatřeny, jak procházejí územím Redmontského léna a míří na sever. Jakmile se to k hraničáři doneslo, vydal se je se svým nedospělým učněm zastavit.

„Kudy asi mohli přijít, Halte?“ zeptal se Will při jedné z krátkých zastávek na odpočinek. „Je průsmyk Tří stupňů určitě už dobře zajištěný?“

Průsmyk Tří stupňů byl jedinou skutečnou spojnicí mezi Araluenským královstvím a Deštnými a temnými horami, kde měl Morgarath svůj hlavní stan. Když se teď království připravovalo na nadcházející válku s Morgarathem, byla vyslána jednotka pěchoty a lukostřelců, aby malou stálou posádku v úzkém průsmyku posílila, než se shromáždí hlavní armáda.

„To je jediné místo, kudy můžou projít v poměrně velkém počtu,“ souhlasil Halt. „Ale malá skupinka jako tahle mohla do království proklouznout někudy přes hraniční útesy.“

Morgarathovým panstvím byla nehostinná náhorní plošina, která se vypínala vysoko nad jižním koncem království. Od průsmyku Tří stupňů na východě se k západu táhla linie strmých skalních útesů, jež tvořila hranici mezi plošinou a Araluenem. Jak se útesy stáčely k jihozápadu, spadaly do další přírodní překážky zvané Trhlina — obrovské průrvy v zemském povrchu, která zabíhala až do moře a oddělovala Morgarathovo území od království Celtiků.

Právě tato přírodní opevnění v uplynulých šestnácti letech udržovala Araluen a sousední Celtiku v bezpečí před Morgarathovými vojsky. A zároveň také chránila vzbouřence před araluenskými jednotkami.

„Myslel jsem, že přes ty útesy se nedá projít,“ řekl Will.

Halt se smutně pousmál. „Projít se dá nakonec všude. Obzvlášť když je ti jedno, kolik životů to bude stát, abys toho dosáhl. Já bych myslel, že použili lana a hákovací kotvice a počkali si na bezměsíčnou noc a špatné počasí. Tak mohli hraničním hlídkám proklouznout.“

Vstal a dal tak najevo, že odpočinek je u konce. Will se zvedl s ním a šli ke koním. Když se Halt vyhoupl do sedla, malinko hekl. Rána, kterou utržil v boji se dvěma kalkary, pořád ještě trochu bolela.

„Mě ani tak nezajímá, kudy přišli,“ pokračoval Halt. „Spíš mě zajímá, kam mají namířeno a co mají za lubem.“