«Průsmyk»

2179

Описание

Zde v této publikaci, vám předkládám oba dva díly v jednom celku. Jedná se o vydání ze Sedmičky pionýrů, doplněné o skvělé ilustrace Miloslava Havlíčka.



1 страница из 261
читать на одной стр.
Настроики
A

Фон текста:

  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Аа

    Roboto

  • Аа

    Garamond

  • Аа

    Fira Sans

  • Аа

    Times

стр.
Kir Bulyčov Průsmyk

Překlad Josef Týč

Ilustrace Miloslav Havlíček

Převzato z vydání v časopise Sedmička pionýrů

1981 a 1986

Část první 1

V domě bylo vlhko, všelijaké mušky se míhaly kolem svítilny, která už dávno neměla svítit, matka ji zřejmě zapomněla zhasnout, venku navíc prší, je tam šero, skoro tma. Oleg se povaloval na palandě. V noci hlídal, byl unavený. Zaháněl šakaly, kteří dotírali až ke stodole, moc nescházelo a roztrhali ho. V těle mu seděla prázdnota a lhostejnost, třebaže od toho očekával spíš vzrušení nebo dokonce strach. Pravděpodobnost, jestli se vůbec vrátí, byla jedna ku jedné. Nebo snad to bylo čtyři k šesti? Nějaká zákonitost tu přece musela být, kdyby ji člověk aspoň znal, takhle si připadá nesmírně hloupě, jako když pořád vynalézá bicykl. Ostatně už tolikrát se chtěl Stařešiny zeptat, co je to bicykl. Je to paradoxní. Bicykl ještě nesestrojili, avšak Stařešina jim to neustále vyčítá, i když se nezamýšlí nad smyslem této věty.

V kuchyni zakašlala matka. Tak tedy přece jenom je doma. A Oleg si myslel, že šla na houby.

„Cože jsi doma?“ zeptal se.

„Už nespíš? Dám ti polívku, ohřála jsem ji.“

„A kdo šel na houby?“

„Mariana s Dickem.“

„Víc nikdo?“

„Možná že se k nim přidal ještě někdo z dětí.“

Taky ho mohli probudit a vzít ho s sebou. Mariana mu nic neslibovala, ale bylo by přirozené, kdyby mu řekla, aby šel s nimi.

„Nemám na jídlo chuť.“

„Moc dlouho jsi spal,“ řekla matka. „Jestli nepřestane pršet, tak do mrazů nedozrají okurky. Všechno zplesniví.“

Matka vstoupila do místnosti, rukou rozehnala mušky a sfoukla světlo. Oleg se zadíval na strop. Žlutá plísňová skvrna se zvětšila a změnila svůj tvar. Ještě včera se podobala Thomasovi z profilu, velký, ostrý nos, který mu však dneska natekl, jako kdyby ho píchla vosa a navíc mu na čele narostl roh. Teď už se ta plísňová kresba Thomasovi vůbec nepodobala. Ostatně Dicka les nezajímá. Proč by takový člověk měl sbírat houby? Je to lovec, člověk ze stepi, jak to aspoň o sobě pořád říkal. Třeba mu ale Mariana řekla sama.

„Je tu spousta mušek,“ řekla matka. „V lese jim je asi zima.“

„To sis našla ty pravé k litování.“

Комментарии к книге «Průsmyk», Автор неизвестен

Всего 0 комментариев

Комментариев к этой книге пока нет, будьте первым!

РЕКОМЕНДУЕМ К ПРОЧТЕНИЮ

Популярные и начинающие авторы, крупнейшие и нишевые издательства