«Signály z vesmíru»

1162

Описание

Český spisovatel fantastické literatury Vladimír Babula se narodil 24. července 1919 v Uherském Brodě. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně. Zpočátku působil jako ilustrátor dětských knih. Pocházel z komunistické rodiny, proto musel za okupace uprchnout do Švýcarska. Po válce redaktorem severočeského vydání Mladé fronty, po přestěhování do Prahy působil jako zemědělský redaktor v Mladé frontě. Poté krátce působil v továrně Tatra jako dělník. Od roku 1952 redaktorem Mladého technika — později název Věda a technika mládeži — kde se stal šéfredaktorem. V roce 1960 odchází do ČTK a krátce poté je novinářem na volné noze. Publikoval od 40. let, nejprve jako autor dětských leporel, k psaní SF jej přiměl kolega a SF spisovatel Rudolf Faukner. Společně napsali vědecko-populární knihu Kdyby přišli Marťané aneb Průvodce po Zeměkouli pro návštěvníky z vesmíru (1958), ve které jsou imaginárním mimozemšťanům vysvětlovány základy přírodních věd. Zemřel 12. listopadu 1966 v Praze.



1 страница из 206
читать на одной стр.
Настроики
A

Фон текста:

  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Аа

    Roboto

  • Аа

    Garamond

  • Аа

    Fira Sans

  • Аа

    Times

стр.
Vladimír Babula Signály z vesmíru Vědecko-fantastický román

Najdou-li v Arktidě Amundsenovu mrtvolu, nebudu radit, aby byla s poctami uložena do země jeho vlasti. Nechte ho tam mezi věčným ledem. Uplyne 50 let a vědci, kteří nastoupí na naše místo, ho oživí.

Moskevský lékař S. S. Brjuchonenko

Ilustroval akademický malíř František Škoda

Časopis Věda a Technika mládeži

1954–1955

1. SYN SEVERU

V třetí kabině meziplanetárního letadla je šero. Proniká sem jen jasný pruh světla, které odráží Sluncem ozářená Země.

Muž, který sedí v křesle u okna, se marně snaží odtrhnout zrak od nezvyklého obrazu. Neustále bloudí očima po obrovské kouli, plující věčnou nocí — a sní…

Jeho široká ramena se pojednou zachvěla, jako by se náhle probudil ze spánku. Odvrátil hlavu od okna a zašeptal do šera kabiny: „Spíte, Alenko?“

„Ne, Seversone. Už přes hodinu jsem vzhůru… Nechtěla jsem vás však vyrušovat… Je vám smutno, viďte?“ Dívka se poněkud naklonila dopředu. Na její oválný obličej dopadala záře z okna.

„Nedá se tomu říci smutek, co teď prožívám, Alenko. Víte“ — s námahou hledal Severson slova — „člověk si tu připadá jako anděl s obrovskými křídly. Vznáší se v nekonečném prostoru, s obrovských výšek si prohlíží světadíly — a vzpomíná… Je to takový zvláštní pocit.“

Severson mávl rukou směrem k oknu:

„Podívejte se jen na ten obrovský živý globus v dálce. Co všechno jsme na něm my lidé už prožili!.. Jenom já sám kolik bych toho mohl vyprávět!..“

Zasmál se a pohladil si bradu.

„Jenže já toho vůbec málo namluvím. Nu, co se dá dělat — drsný sever mne naučil mlčenlivosti. Někdy je to dobré — ale někdy to může být také chyba. Na příklad zrovna vůči vám je to vrcholně nezdvořilé. Známe se dosti dlouho — a co o mně víte? Nic. Moje minulost je pro vás skryta mlhami, řekl by básník.“

„Nevěřte tomu, není to tak docela, jak to říkáte,“ zasmála se Alena a zatvářila se záhadně. „Něco o vás přece jenom vím — můžete mně klidně vyzkoušet. Chcete?“

„Nuže dobrá, milá žákyně, povězte mi tedy něco o Seversonovi. Ale prosím pěkně, aby to bylo z doby jeho prvního života, kdy ještě slyšel jen na své původní jméno,“ zažertoval Severson.

Комментарии к книге «Signály z vesmíru», Vladimir Babula

Всего 0 комментариев

Комментариев к этой книге пока нет, будьте первым!

РЕКОМЕНДУЕМ К ПРОЧТЕНИЮ

Популярные и начинающие авторы, крупнейшие и нишевые издательства