«Brouk v mravenisti»

U dveří stála

zvířátka malá,

stříleli do nich

a bylo po nich.

(Veršíky malého chlapce)

Přeložil Jaroslav Piskáček, 1979

© časopis Znanije-sila, 1979

Translation © Jaroslav Piskáček, 1979

Vesi mě zavolal Admirál. Nezvedl ke mně hlavu, takže jsem viděl jen jeho holou lebku pokrytou bledými stařeckými pihami — to bylo známkou nejvyššího rozrušení a nespokojenosti. Naštěstí ne se mnou.

„Posaď se.“

Usedl jsem.

„Bude nutné najít jednoho člověka,“ řekl a najednou se odmlčel. Nadlouho. Na čele mu naskočily hněvivé vrásky. Odfrkl. Vypadalo to, jako by ho vlastni slova nebyla uspokojila. Snad formou, snad obsahem. Admirál zbožňuje absolutně přesné informace.

„Koho konkrétně?“ zeptal jsem se, abych ho vyvedl z jeho filozofické strnulosti.

„Lva Vjačeslavoviče Abalkina. Progresora. Předevčírem se vypravil na Zemi z polární základny na Sarakši. Na Zemi se nepřihlásil k registraci. Musíš ho najít.“

Znovu se odmlčel a teprve nyní ke mně pozvedl kulaté, nepřirozeně zelené oči. Vypadal ustaraně a já jsem pochopil, že jde o vážnou věc.

Progresor, který se po návratu na Zemi neobtěžuje přihlásit se k registraci, je sice — přísně vzato — narušitelem pořádku, ale aby se kvůli tomu začala jeho osobou zabývat naše komise, navíc samotný Admirál, to tedy ne. A přitom Admirál byl tak zjevně znepokojen, že jsem čekal, že se v nejbližším okamžiku opře o opěradlo křesla, dokonce s jakousi úlevou vzdychne a zabručí: No nic, promiň. Já si to vezmu sám... I to už se stávalo. Zřídka, ale stávalo.

„Máme důvody předpokládat,“ řekl Admirál, „že se Abalkin skrývá.“

Ještě tak před patnácti lety bych se byl dychtivě zeptal: Před kým? Ale od té doby nás dělí už patnáct let a čas dychtivých otázek dávno odnesla voda.

„Najdeš ho a podáš mi zprávu,“ pokračoval Admirál. „Rozhodně s ním nenavazuj osobní styk. Najít, zařídit sledování a podat mi zprávu. Nic víc a nic míň.“

Pokusil jsem se odbýt celou záležitost solidním, chápavým pokývnutím, ale Admirál se na mě díval tak upřeně, že jsem k tomu raději přidal úmyslně pomalé a soustředěné opakování rozkazu.

„Mám ho objevit, zařídit sledování a podat vám zprávu. V žádném případě se nepokoušet ho zadržet, neukazovat se mu na očích, tím méně pak s ním navazovat rozhovory.“