Temnotou problesklo nějaké světlo — třepetavé světlo, které se k nim přibližovalo. Jason nemohl ze sebe vypravit ani hlásku, slyšel, jak Mikah volá o pomoc. Světlo se přiblížilo — byla to vlastně jakási pochodeň, kterou někdo držel nad hlavou. Když se pochodeň dostatečně přiblížila, Mikah se vztyčil na nohy.
Z reality se stal zlý sen. Pochodeň nedržel člověk, ale nějaká hrozná bytost s ostře řezaným obličejem, která praštila Mikaha kyjem tak silně, že ten beze slova klesl k zemi, a pak se otočila k Jasonovi.
Jason neměl na boj dost síly, i když se všemožně snažil, aby se postavil na nohy. Prsty zarýval do zmrzlého písku, ale zvednout se mu nepodařilo — a při posledním pokusu klesl vyčerpaně tváří k zemi…
© HARRY HARRISON 1964
Přeložila © Jana Novotná, 1991
Ilustroval © Karel Soukup, 1991
ISBN 80-85384-05-1
1Všecka příroda jest umění jen, než tobě tajné;
Každá náhoda jest zpráva, však nespatřitelná,
Každá zlezvučnost, snešení jest nespytatelné,
Každé částečné zlé, jest Dobro všeobecné,
Na vzdory pak hrdobé, bludné též na vzdory mysli,
Jasná pravda je: což jesti, to všecko je dobré.
Alexander Pope, Esej o člověku
(přel. Bohuslav Tablic, 1831)
Johnu W. Campbellovi,
bez jehož pomoci by tato kniha -
ani velká část moderní science fiction -
nebyla nikdy napsána
„Okamžik,” pronesl Jason do mikrofonu, pak se na chvíli otočil, aby zastřelil útočícího ďáblorožce. „Ne, nedělám nic důležitého. Přijdu a třeba tam budu co platný.”
Vypnul mikrofon, a obličej radisty z obrazovky zmizel. Ďáblorožec sebou trhl v posledním nebezpečném záchvěvu života, když kolem něho Jason procházel, a rohem rachotivě zasáhl Jasonovu vysokou botu z pružného kovu. Jason odkopl zvíře z valu dolů do džungle.
Ve strážní věži na ochranném valu byla tma — přerušovaná pouze blikajícími světly kontrolek na panelu pro řízení obrany. Meta k Jasonovi krátce vzhlédla a usmála se, pak se opět soustředila na pozorování poplašného systému.
„Jdu do radiokomunikační věže na kosmodromu,” oznámil Jason. „Na oběžné dráze je nějaká loď, která se pokouší navázat spojení v neznámé řeči. Třeba tam budu co k čemu.”
Комментарии к книге «Druha planeta smrti», Гарри Гаррисон
Всего 0 комментариев