«Prvni planeta smrti»

Věnováno Joaně

© HARRY HARRISON 1960

Přeložila Lucie Awadová

Ilustroval Karel Soukup

Když do jímky potrubní pošty vypadlo pouzdro se vzkazem, zazněl zvuk připomínající tichý povzdech. Nevtíravý signál se ozval jen jednou — a utichl. Jason dinAlt se na neškodné pouzdro zahleděl pátravě, jako by to byla časovaná bomba.

Něco zde nehrálo. Jason cítil, jak v něm vzrůstá svíravé napětí. To nebylo běžné upozornění, ani zpráva hotelové služby, ale zapečetěný soukromý vzkaz. Jason však na této planetě nikoho neznal, přicestoval sem kosmickou lodí před necelými osmi hodinami. A jelikož změnil i jméno, když naposledy přestupoval z jedné lodě na druhou, osobní vzkazy by dostávat neměl. Jenže toto osobní vzkaz byl.

Nehtem palce odloupl peče a odstranil horní víčko. V pouzdře velikostí tužky byl přehrávač a z něho se nyní ozval slabý, nijaký hlas, který v nejmenším neprozrazoval, komu patří.

„Kerk Pyrrus by se rád setkal s Jasonem dinAltem. Čekám v hale.”

To nevypadalo dobře, ale nebylo vyhnutí. Zbývala ještě naděje, že ten člověk není nebezpečný, že je to třeba obchodní cestující nebo někdo, kdo se spletl. Přesto přese všechno Jason pečlivě uložil pod polštář pistoli, kterou napřed odjistil. Nedalo se totiž předpovědět, co všechno se z toho vyvine. Pak dal pokyn recepci, aby poslali návštěvníka nahoru. Když se dveře otevřely, Jason seděl na okraji pohovky a z vysoké sklenky usrkával nápoj.

Vysloužilý zápasník. To napadlo Jasona ze všeho nejdřív, jak jen návštěvník prošel dveřmi. Kerk Pyrrus měl šedivé vlasy, ale byl to chlap jako z žuly — tělo měl zřejmě samý sval. Jeho šedivé šaty vypadaly konzervativně do té míry, že připomínaly uniformu. Z roztřepeného a hodně obnošeného pouzdra upevněného k předloktí řemínky, vykukovalo ústí pistole.

„Vy jste profesionální hráč dinAlt,” konstatoval příchozí bez oklik. „Mám pro vás jistý návrh.”

Jason pohlédl přes horní obroučky brýlí a v duchu probíral různé možnosti. Ten člověk patřil bud k policii, nebo ke konkurenci — a on nechtěl mít problémy s nikým z nich. Musí se však dozvědět mnohem víc, než se do něčeho zaplete.

„Lituji, příteli,” usmál se, „ale jste na nesprávné adrese. Rád bych vyhověl, ale moje hráčské umění spíš prospívá hernám než mně samotnému. Takže chápete…”